Petr Klusáček si myslí (zveřejněno v době vydání petice Deklarace geografů proti svévolnému prosazování názvu v diskuzi pod peticí; text podle potřeby upraven - případné překlepy, zvýraznění atp.), a upozornil, že "tuto reakci jsem nekonzultoval s dalšími autory deklarace a jedná se tedy o výslovně můj osobní názor!", toto:
Ve zdůvodnění termínů Česko/ Czechia existuje několik dosti problematických míst:
1) Občanská iniciativa Česko/Czechia argumentuje, že Czechia je oficiální zeměpisný název, zatímco Czech Republic je oficiální politický název. Zastánci odmítají Czechlands s tím, že historické země neexistují již od roku 1949 jako politické celky. Zajímavé je, že zmínka o historických zemích jim vadí v jednoslovném zeměpisném názvu státu (Czechlands), ale nevadí jim u názvů některých regionů soudržnosti (The Central Moravia Cohesion Region, The Central Bohemia Cohesion Region) nebo krajů (The South Moravian Region, The South Bohemian Region, The Moravian-Silesian Region) nebo některých institucí (např. Moravian Library či The Silesian University in Opava). Přijde mi logičtější, že když se hlásím na nižších úrovních k nějaké tradici, tak tuto tradici se snažím srozumitelně vyjádřit i v názvu státu (Czechlands), protože například ty kraje nebo regiony soudržnosti jsou v anglickém jazyce prezentovány také v cizině a některé z nich tam prezentují ve svých názvech i ty historické země – viz např. http://www.msk.cz/en/verejnost/successful-regional-companies-and-the-regional-president-presented-the-moravian-silesian-region-in-london-73409/ Zastánci Česka/Czechia prezentují historické země jako něco již fakticky mrtvého, ale tyto země žijí dál v povědomí mnoha našich obyvatel, což se projevuje mimo jiné i v názvech některých projektů – například je možné zmínit projekty Západočeské baroko (http://www.plzensky-kraj.cz/cs/clanek/projekt-zapadoceske-baroko-ma-svuj-portal), Jihozápadní Morava – jedinečná turistická destinace (http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Informace-o-cerpani/Mapa-projektu/Projekty/11-ROP-NUTS-II-Jihovychod/11-2-Rozvoj-udrzitelneho-cestovniho-ruchu/Jihozapadni-Morava-jedinecna-turisticka-destinace) či projekt Slezských zemských drah (http://www.osoblazsko.com/jizdni-rad). Je zajímavé, že realizátorům těchto aktivit nikdo nemusel psát žádné vysvětlující dopisy a přesvědčovat je, ale oni se sami a dobrovolně o své vůli rozhodli přihlásit k tradici historických zemí!
2) Na stránkách iniciativy se systematicky bagatelizují možná bezpečnostní rizika, která souvisí se zavedením anglického termínu Czechia a s jeho možnou záměnou s jedním z nejhorších hnízd světového terorismu (Chechnya). Představitelé iniciativy přiznávají, že Čečensko s Českem (tj. Chechnya s Czechia) si samozřejmě může rovněž někdo poplést, to ale nesvědčí ani tak o „závadnosti“ jména Czechia, jako spíše o mizerné geografické orientaci dotyčného (dostupné na viz http://czechia-initiative.com/cesko_clanky.html). Podle názoru zastánců termínu Czechia tento tzv. čečenský blud není vůbec problém, protože v takovém případě není nic jednoduššího, než takovému slabě orientovanému jedinci vysvětlit ve dvou větách, kde se to Česko nachází. Bohužel poslední dění ve světě nám ukazuje, že život není jen akademická diskuze, a dokáži si bohužel velmi dobře představit i situace, že naši občané jsou někde rukojmí islámských teroristů a během zásahu budou nešťastnou náhodou zlikvidováni, protože bezpečnostní síly si ve stresu zásahu spletou Czechia a Chechnya. Mohou si například myslet, že se blíží skupina čečenských sebevražedných útočníků a chystají se zemřít za Čečnu (Chechnya). Samozřejmě si přeji, aby taková situace nikdy nenastala! Bohužel tuto obavu nemám jen já, ale vyjádřil ji i zkušený diplomat Alexander Vondra slovy: „Budou si nás plést z Čečenskem, tak jako si v zahraniční pletou Slováky se Slovinskem. Ze Slovinska se ale nestřílí, zatímco z Čečny leckdy ano,“ (http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/1526980).
3) Autoři iniciativy argumentují, že tvar Czechia je v latinských textech z českého prostředí doložen např. z roku 1728, ale současně přiznávají, že v té době přirozeně fungoval jako synonymum k Bohemia (http://www.czechia-initiative.com/cesko_clanky.html). Obávám se, že v tomto případě tedy zastáncům termínu Česko (Czechia) nefunguje moc rovnice Bohemia+Moravia+Silesia=Czechia (Bohemia). Následující rovnici si lze podle mého názoru dobře představit Bohemia+Moravia+Silesia=(3) Czechlands. Jinak ty dosud uskutečněné historické výzkumy slova Česko a jeho latinské varianty mi přijdou z historické perspektivy nedostatečně průkazné, aby bylo možno na základě nich odvážně konstatovat, že Česká republika (The Czech Republic) jako samostatný stát existuje pouhých šestnáct let, ale Česko (Czechia) asi tisíc let (http://www.czechia-initiative.com/cesko_clanky.html). Například by mne velmi zajímalo, zda výraz Česko a jeho latinský ekvivalent se vyskytují ve spisech našich velikánů (např. Kosmas, Dalimil, Komenský, Palacký, Němcová, Masaryk) či nikoli. Důležitá je i frekvence výskytu a případně v jakém významu a kontextu byly tyto termíny v textech našich velikánů používány. Kromě zeměpisu jsem vystudoval i dějepis a musím přiznat, že by se mi se mi vůbec nelíbilo, kdyby byly při nějakém novém vydání přejmenovány Velké dějiny zemí Koruny české (viz http://www.velkedejiny.cz/) na Velké dějiny Česka? Dospějeme snad k takovým smutným koncům, že budeme přejmenovávat nové vydání základního díla Františka Palackého, které již nebude mít název Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, ale nově bude vycházet jako Dějiny národu českého v Česku? Patřím do generace Husákových dětí a trochu mi to připomíná, jak se před rokem 1989 muselo tvrdit, že v roce 1968 se jednalo o bratrskou internacionální pomoc (lidé po roce 1968 museli chodit před komise, kde tady tento strašný blud museli odpřisáhnout, a pokud tak neučinili, tak byli vyhozeni z práce a jinak perzekuováni)! Mají zastánci Česka snad pocit, že se jim podařilo vyřešit spor o smysl českých dějin (https://cs.wikipedia.org/wiki/Spor_o_smysl_%C4%8Desk%C3%BDch_d%C4%9Bjin) ?
Poznámka: (na doplnění) ke slovům Petra Klusáčka k tvrzení autorů iniciativy Česko "Česko (Czechia) asi tisíc let" (myšleno území českých zemí zhruba v rozsahu, v jakém je zhruba posledních dvěstěpadesát let, a zvláště a zase jen zhruba posledních sto let: Pokud se ta slova na rozdíl od myšlení autorů iniciativy Česko vztáhnou jen na zemi Čechy, tak pár stovek let tu označení Česko, ale bez Moravy a Slezska v myslích (vzdělanějších, a také latiny znalých) Čechů z Čech, pro něž se jedná o slovo stejného významu, synonymum s Bohemia, je. Ale kdeže jsou ti Češi 17. či 18. století, kteří si zřejmě nepředstavovali, že by mělo smysl vymazat z vědomí názvy sousedních zemí. A posun v myšlení Čechů z Čech, přesuneme-li se odhadem jen o něco později do 19. století, kdy by jej použili jako slavnostní označení pro české země, možné je všechno, zvlášť když se to politicky hodí. Netřeba odsuzovat. A nehažme všechny Čechy do jednoho pytle. Je jich spousta, kterým je toto módní třeštění, proti srsti. Jako vždy. Buď se to přijme, nebo odmítne. Je to podobné či stejné, jako když Němec z Německa coby zastánce velkoněmecké myšlenky, Frankfurtu (parlamentu, sjednocení všech Němců v jednom státě, plus pár Slovanů kvůli exotice), chtěl v určité době využít sil Rakušáků (myšleno německy mluvících obyvatel dnešního Rakouska, a nejen jich, i jinde tehdy žila spousta německých mluvčích, i u nás), ale našinec si myslí svoje. Tvrdit se dá ledasco. Je to neseno praktickými ohledy na zájmy toho, kdo to říká.
4) Velmi mne fascinuje pevná víra a sebedůvěra přívrženců Česka/Czechia v to, že o problému mají rozhodnout odborníci, a že oni jsou ti správní odborníci, kteří nalezli 100 % správné řešení problému (viz http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/czechlands-misto-czechia-od-valky-mame-kraje-ne-zeme-vysvetluje-geograf--1617195). K tomuto přístupu se nabízí jednoduchá otázka! A kteří odborníci mají rozhodovat o tom, jaký jednoslovný název státu v anglickém jazyce má být napsán na dresech našich sportovců? Geografové, lingvisté, historici, politologové, právníci nebo kdo vlastně? Když se jedná o anglický termín Czechia, tak mají rozhodovat odborníci z kateder anglistiky a amerikanistiky? Například Alexandr Vondra tvrdí, že anglický termín Czechia vymýšlejí ti, kdo neumí anglicky (viz http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/1526980). Můj názor je takový, že odborníci nemají v demokratické společnosti o tomto typu problémů vůbec rozhodovat, ale pouze nabízet alternativy, o kterých rozhodne řádně zvolený parlament. Jednu alternativu se zdůvodněním by mohli navrhnout geografové, jednu politologové, jednu historici, jednu vědci z kateder anglistiky atd. V případě názvu státu by se mělo rozhodovat ústavní většinou, aby nehrozilo to, že se téměř po každých volbách se budou přejmenovávat dresy našich reprezentantů, což by nás ve světě pravděpodobně vystavilo zbytečnému posměchu.
5) Podporovatelé termínu Česko/Czechia jsou hrdí na to, že termín Česko již zvítězil, protože je intenzívně využíván (v novinách, v reklamě) a předpovídají podobné vítězné tažení i u termínu Czechia. Otázka je, nad čím termín Česko zvítězil a k čemu je takové vítězství naší společnosti vlastně užitečné? Pokud to správně chápu, tak termín Česko zvítězil nad termínem Česká republika. Pravděpodobně ve vítězném opojení podporovatelé termínu Česko/ Czechia začali používat termín vláda Česka (viz s. 4. v zápisu HV ČGS – dostupné na http://geography.cz/wp-content/uploads/2014/09/Z%C3%A1pis-z-10-5-16-Praha.pdf ) místo vláda České republiky (http://www.vlada.cz/) nebo česká vláda. Zastánci obou termínů jsou hrdí na to, že na sportovních akcích již konečně dochází ke skandování „Česko do toho!“, což (pokud to dobře interpretuji) podle jejich názoru asi velmi upevňuje vlastenectví. Jako realista vidím, že termín Česko se skutečně prosadil, protože jeho stručnost vyhovuje současné zrychlené éře on-line zpravodajství, sms, tweetů a stručných reklamních sloganů (např. Z lásky k Česku). V současné době je preferována rychlost předávání informací před jejich kvalitou (nedávno se čtenáři rozčilovali v diskuzi na idnes, kde v rychlém článku vyšla omylem informace, že náš klubový fotbal reprezentuje Slovan Bratislava místo Slovanu Liberec). Osobně jsem velmi skeptický k tomu, že nakupování v Kauflandu do igelitek se sloganem Z Lásky k Česku je tou pravou formou vlastenectví, kterou je třeba podporovat. Sledování sportovních utkání je sice opojné (také to rád dělám!), protože v případě, že se daří, tak většina diváků skanduje (Češi do toho! apod.) a zažívá extázi, ale když se prohraje, tak většina sledujících obvykle konstatuje, že ti zlotřilci (nadávky můžete doplnit dle své volby) to prohráli. Přesně podle hesla, že úspěch má mnoho tatínků, ale neúspěch je vždy sirotek.
6) Naši petici chápu jako výzvu k toleranci, což je jasně vyjádřeno v jejím třetím odstavci od konce. Respektujeme, že někteří geografové upřednostňují označení Česká republika (Czech Republic), jiní jednoslovný název Česko (Czechia). Snahy o předčasné „přeskočení“ přirozeného jazykového vývoje, svévolnou legalizaci a nátlakovou institucionalizaci pojmenování našeho státu názvem Czechia však odmítáme. V této souvislosti mne překvapuje, že existují geografická pracoviště, na kterých 100 % pracovníků využívá termíny Česko/ Czechia. Když vidím někde 100 % většinu, tak si vzpomenu na našeho učitele občanské výchovy na základní škole, který nám za komunistické totality vysvětloval, že ve volbách získala jednotná kandidátka Národní fronty 99,9 %, a že lidé volili tradičně manifestačním způsobem (pro mladší narozené po roce 1989 – nešli nikam za plentu, ale hodili poslušně do volební urny jeden lístek s jednotnou kandidátkou a vyjádřili tak veřejně loajalitu k režimu). Osobně se snažím být k používání Česka/ Czechia tolerantní. Když vedu nějaký grant, tak nechávám na hlavních autorech článků, aby se sami rozhodli, zda budou využívat Česká republika/Czech Republic nebo Česko/Czechia. Když jsem členem výzkumného týmu, tak respektuji názor hlavního řešitele a patřím tak i mezi členy autorského kolektivu publikace, ve které je Česko v názvu (viz https://www.muni.cz/research/publications/1127222). Podobně postupuji i u závěrečných diplomových a bakalářských prací studentů a nikomu bych využití termínů Česko/ Czechia nevytknul. Pokud někdo vytýká Česko/ Czechia nebo Česká republika/ Czech Republic svým studentům, tak by měl zamyslet nad tím, zda nenadřazuje svoji víru nad vědu.
7) Poněkud mne překvapují fatalistická vyjádření ve stylu, že není jiná cesta, a že naše společnost si prostě v budoucnu zvykne (http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/czechlands-misto-czechia-od-valky-mame-kraje-ne-zeme-vysvetluje-geograf--1617195). Iracionální přístupy (emoce, city a láska k rodné hroudě) se musí podle této koncepce podřídit čistému rozumovému kalkulu. Osobně se myslím, že názvy územních celků (státu, krajů, obcí, ulic) by měly být vybrány takovým způsobem, aby se s nimi pozitivně (a v emotivní rovině především!!) dokázala identifikovat většina obyvatelstva těchto celků. Na názvu státu a dalších územních celků prostě záleží! Pocházím z Kraje Vysočina a jsem rád, že se tento kraj nejmenuje Jihlavský kraj jako v letech 1949-1960, kdy komunisté páchali v tomto kraji hrozná zvěrstva (popravovalo se i v Jihlavě). Samozřejmě režim prováděl tehdy tato zvěrstva i v jiných částech tehdejšího státu! Jinak většina hrdinů, které v dnešní době oslavujeme (např. všechny rodiny, které pomáhaly parašutistům, kteří vykonali atentát na Heydricha) byla motivována velkou láskou k vlasti. Racionální bylo s Němci nebojovat a nevystavovat nebezpečí smrti sebe a své blízké (tuto racionální strategii přežití praktikovala většina členů naší společnosti v období nacistické i komunistické hrůzovlády).
Poznámka: na jihlavském kraji zas tak nic hrozného není, pokud by se ovšem celý nacházel na Moravě. Odpovídal by pak názvem Jihlavskému kraji, který tu byl i předtím.
Je snadné napsat, že jednoslovný název státu by měl být zvolen tak, aby se s ním pozitivně identifikovala (a v emotivní rovině především!!) většina obyvatelstva, ale mnohem těžší je najít to, co konkrétního nás skutečně spojuje. Podle mého názoru z teoretické perspektivy politická reprezentace měla a dosud má možnost vybírat ze tří základních možných přístupů:
1) Přihlásit se jednoslovným anglickým názvem k tradici zemí Koruny české – pak by měla platit rovnice Bohemia+Moravia+Silesia=(3) Czechlands. V českém jazyce varianta Čechy+Morava+Slezsko= (3 historické) české země.
2) Přihlásit se jednoslovným anglickým názvem k státnosti československé – pak by měla platit rovnice Czechoslovakia - Slovakia= Czechia. Prostě Československo se rozdělilo na Česko a Slovensko. Anglický termín Czechoslovakia byl rozdělen na anglické termíny Czechia a Slovakia. Německý termín Tschechoslowakei lze sice rozdělit na Tschechei a Slowakei, ale vhodné je používat Tschechien a Slovakei, protože termín Rest-Tschechei používali nacisté.
Poznámka: Československo kdysi bylo (1918–1992) a už není (1993–).
3) Vytvořit úplně novou koncepci a opřít ji o jinou tradici - např. vyjít z předpokladu, že je třeba všechno systematicky přejmenovat a vymazat ze všech názvů jakékoli vzpomínky na historické země (Čechy, Moravu a Slezsko). Například si říci, že již praotec Čech rád chodil na vyvýšené tvary reliéfu a rozhlížel se zálibně po krajině. Proto všechny územní celky (stát, regiony soudržnosti, kraje, okresy, ORP, obce, ZSJ atd.) přejmenovat podle názvů nějakých vyvýšenin (pokud by byla územní jednotka v úplné rovině, tak podle nějaké rostliny). V tomto posledním (samozřejmě absurdním!) případě, který by se mohl zamlouvat většině geografů (to by bylo grantů! Fyzičtí geografové by identifikovali vhodné alternativy hor a kopců a humánní geografové by realizovali dotazníky zaměřené na preference obyvatelstva), bych navrhoval, aby se stát jmenoval Republika Blaník, jednoslovně v českém jazyce Blaník a v anglické verzi Blanikland nebo Blanikia. Spojencům v NATO bychom vždy mohli oznámit, že jim momentálně moc sice nepomůžeme (máme malou armádu a radar jim nedovolíme na našem území postavit), ale až bude skutečně nejhůř, tak někdo od nás na pomoc určitě dorazí.
Poznámka: pomohlo by, kdyby to byla Republika Baník?
Kdybych byl poslancem a rozhodoval o tomto problému, tak bych hlasoval pro první variantu, protože se jedná o přihlášení k velmi dlouhé historické státnosti, zatímco státnost československá trvala z hlediska historie relativně velmi krátce (1918-1992) a navíc byla poznamenána existencí opravdu dvou hrozných totalitních režimů. Samozřejmě, že poslancem nejsem a nebudu, a jedná se z mé strany tedy o pouhé teoretizování. Dovedu si představit, že kdyby bylo v parlamentu hlasování, tak by hodně hlasujících jednoduše podporovalo Česko/Czechia, protože Československo předcházelo našemu státu a rozdělení názvu Československo na dva názvy Česko a Slovensko by mohlo připadat hodně lidem logické. Je to ovšem státotvorná logika smutná a přiznáváme se v ní, že Česko se vlastně zrodilo díky rozdělení (krachu) Československa.
Poznámka: v tomto smyslu je to úpadek, ale komu by to vadilo. Přemalovaly se cedule a jelo se dál. Název Česko má přece řešit zraněnou psýché těchto lidí. Berou to jako prostředek pro cestu nahoru. Jiní toto jako vhodnou terapii neberou a chtějí jít nahoru skutečně.
Ten spor, který tady nepřímo řešíme, je vlastě dlouhý spor o vztah k historickým zemím, který začal již krátce po vzniku republiky v roce 1918. Již tehdy se uvažovalo o zániku historických zemí a jejich nahrazení župami (kraji). Projednávání župního zákona bylo tehdy bouřlivé a jeden ze zastánců likvidace historických zemí poslanec Viškovský argumentoval v parlamentní rozpravě takto:
„Francie, když běželo o vytvoření a posílení jednotné státní moci, hodila přes palubu všecky historické tradice a vzpomínky, jak dovedla krájeti a řezati ty historické celky a vytvořiti svou departementární správu. A tuto odvahu musíme míti také my, když si vytvořujeme nový stát.“
Jeden z odpůrců likvidace historických zemí poslanec Vaněk argumentoval v rozpravě naopak takto:
„Zákon, o kterém dnes jednáme, trhá, ničí to, co zbudoval staletý historický vývoj. Historický vývoj není věc ledajaká. Historický vývoj, velevážení pánové a paní, jest vývoj organický, jest organický vzrůst. Stát není hmota, kterou lze mechanicky, libovolně děliti, stát jest také organismem. Není nikterak náhodou, že vznikly útvary Čech a Moravy. Podíváme-li se na mapu pouze geografickou, bez hranic politických, na první pohled vynikne útvar bývalého království Českého a markrabství Moravského. Tyto útvary jsou tak markantní, že i když nemáme na mapě naznačeny hranice politické, bezděky ty hranice na této mapě vytušíme…..“
Župní zákon ovšem vstoupil k 1. 1. 1923 v účinnost pouze na Slovensku, zatímco v českých zemích nebyl nikdy realizován. Oficiálně bylo jeho nezavedení zdůvodňováno různými argumenty, z nichž některé mohou znít i v současnosti poměrně velmi povědomě – příliš vysoká finanční náročnost, nárůst počtu úředníků, nebezpečí centralizace, přílišná rozdílnost žup a jejich nevhodné vymezení - nerespektující přirozené vazby v území. Neoficiálně panovala obava, že by se některé župy (kraje) mohly dostat pod vládu našich Němců a ohrožovat tak jednotu státu. V roce 1949 zde již německé nebezpečí nehrozilo, a proto komunisté přesunuli historické země na smetiště dějin a nazvali kraje v souladu se svým centralizačním pojetím moci podle krajských měst (např. Pražský, Jihlavský, Brněnský, Olomoucký, Gottwaldovský). Vytvoření Jihlavského kraje mělo za úkol negovat předešlé členění na historické země. V novém krajském členění vytvořeném v roce 1960 soudruzi již nebyli tak důslední a názvy některých zemí se vrátily do názvů krajů (např. Jihočeský, Východočeský, Jihomoravský, Severomoravský). Slezsko stále zůstávalo i v tomto členění na smetišti dějin. Po pádu komunistické totality v roce 1989 se neúspěšně řešila záchrana Československa (Pomlčková válka) a nakonec se stát stejně rozdělil. Politická reprezentace České republiky měla po rozpadu Československa obavu, že vznikne nový dualismus (Čechy-Morava) a dojde z důvodu moravského separatismu k dalšímu rozpadu státu (existovalo Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko, které bylo po roce 1992 docela silné). I z tohoto důvodu v období 1992–1996 významná část tehdejší vládní politické garnitury vyslovovala pochybnosti o účelnosti a nezbytnosti zřizování vyšších územních samosprávných celků (krajů nebo zemí). Odpůrci mimo jiné argumentovali principiálním důrazem na individuálního občana a z toho plynoucím odporem vůči sociálnímu konstruktivismu, nevyjasněností kompetencí samosprávných celků, neochotou ustupovat pouhým politickým tlakům, nedostatkem věcné analýzy následků územní reformy, obavou o narušení celistvosti republiky, nedostatkem důvodů pro existenci samosprávných celků. Příznivci těchto územních celků zdůvodňovali potřebnost jejich vzniku především nutností naplnit literu ústavy, nebezpečím nadměrného centralismu (občan proti státu bez mezistupňů je příliš slabý), nutností prohloubit demokratické rozhodovací procesy, skutečností, že odpor vůči VÚSC je projevem nedůvěry v občana, nezbytností souladu s evropským trendem. Nakonec vzniklé kraje se inspirovali územním členěním z let 1949–1960, přičemž Jihlavský kraj byl podle Doc. Vidlákové (2000) koncipován i jako svorník vůči tehdy silným dualistickým tendencím. Z tohoto důvodu byl také zmíněný kraj územně navržen takovým způsobem, aby zahrnoval významná území v Čechách i na Moravě, což zabránilo možnost etablování Moravy jako regionu agregací krajů (například bez politické moci, ale pouze pro statistické účely). V současných názvech čtyř krajů (Jihočeský, Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský) a v současných názvech dvou regionů soudržnosti (Střední Čechy, Střední Morava) jsou využity názvy historických zemí. V dnešní době tento nevyřešený spor o historických zemích pokračuje tím, že zde diskutujeme o tom, zda historické země mají být přímo zmíněny v anglickém jednoslovném názvu státu (Czechlands) nebo tam být uvedeny nemají (Czechia), aby si „separatisté“ na Moravě a ve Slezsku moc nevyskakovali. Podle mého názoru měl tento spor již nějakým způsobem dávno rozhodnout ústavní většinou parlament, protože od vzniku České republiky již uběhlo poměrně dost času.
Ten náš spor dobře ilustruje fakt, že naše společnost se v těch dějinách pohybuje od jedné zdi k druhé. To je možné dobře dokumentovat na vztahu k prezidentovi Masarykovi. Ten čelil za monarchie řadě ostrých ataků. Například Grégr v Národních listech vyzýval českou universitu k tomu, aby se konečně stala universitou Čechů a ne, aby pomocí vědců, jakými je Masaryk a všichni v nepravost Rukopisů věřící, otravovala vlastenecká srdce českých studentů (http://www.edejiny.cz/tgm-a-spory-o-rukopisy/). Své si Masaryk zkusil i v období tzv. „hilsneriády“, kdy na nádvoří univerzity a v posluchárně ho už očekávalo přes tisíc dvě stě studentů, kteří skandovali různá hesla jako „Židovský zaprodanče!“ (http://masarykovaspolecnost.cz/zivotopis/hilsnerova-afera). Po vzniku republiky následoval obrat a uctívání Masaryka, které se projevilo mimo jiné i tím, že ještě za jeho života a prezidentování, k jeho osmdesátým narozeninám 7. 3. 1930, se národní shromáždění usneslo na zákoně „Masaryk se zasloužil o stát“. V pozdějších obdobích (Druhá republika a komunismus) následovalo zase odmítnutí odkazu Masaryka. Například v roce 1953 v Plzni dav hodil bronzové soše Masaryka na krk oprátku, sochu strhl a odvezl do Škodovky, kde byla roztavena (http://denikreferendum.cz/clanek/22492-plzen-1953-a-masaryk-se-smyckou-na-krku). Po roce 1989 nastal opět obrat a Masaryk byl v lidovém hlasování označen za druhého největšího Čecha hned po Karlu IV. (http://www.ceskatelevize.cz/specialy/nejvetsicech/). To naší společnosti ovšem nebrání v tom, že se zde nabízí k prodeji toaletní papír s Masarykem (http://zertovne-predmety.heureka.cz/toaletni-papir-petitisicovka/). Možná nemám dostatečný smysl pro humor, ale považuji to za projev naprosté neúcty! Myslím, že mnoho jiných našich prezidentů by si zasloužilo místo na toaletním papíru, ale prezident Masaryk rozhodně nikoli!
Nechci toto své dlouhé zamyšlení končit pesimisticky. Podle mého názoru by naše společnost měla založit své sebevědomí na tom, co nás spojuje (odkaz císaře a krále Karla IV., odkaz prezidentů Masaryka a Havla) a nevyhledávat to, co nás rozděluje. I v historii lze hledat osobnosti, které nás spojují! Například Karel IV. byl moravský markrabě v letech 1333–1349 a v roce 1349 svěřil Moravu do rukou svého bratra Jana Jindřicha. Nechápu v této souvislosti, proč v Brně byla vztyčena socha markraběte Jošta navzdory varování historiků (http://brno.idnes.cz/markrabe-jost-zanechal-moravu-v-troskach-ted-dostane-sochu-pav-/brno-zpravy.aspx?c=A090424_1179602_brno_dmk), a proč nebyla raději postavena socha mladého markraběta Karla IV. nebo jeho bratra Jana Jindřicha. Když se zamyslím nad současnými diskuzemi ve společnosti, tak asi většině občanů je jedno, zda naši sportovci budou mít na tričku Czech Republic nebo Czechia, ale důležité jsou pro ně jiné problémy spojené s fungováním našeho státu. Většina obyvatel asi příliš nebude prožívat to, když naše vojsko bude mít na nových uniformách název Armáda Česka místo Armáda České republiky, ale zajímá je, zda v případě nebezpečí bude zajištěna bezpečnost našich občanů či nikoli. I česká geografie by se měla podle mého názoru zaměřit na řešení reálných problémů, které ji spojují (např. jak zvýšit přínos geografického výzkumu pro společnost; jak zlepšit vědecké výsledky, aby byly srovnatelné s výsledky jiných vědeckých oborů) a nevyhledávat zbytečně to, co nás rozděluje (vztah k historickým zemím, kde jako geografové nemáme vlastně ani mandát rozhodovat). Centrální ideou Masarykova myšlení byla "idea drobné práce" (http://www.cuni.cz/UK-1245.html) a bylo by dobré se k ní zase vrátit.
Poznámka: v Brně byla podle všeho postavena socha označená jako Joštova, když byl její návrh předtím odmítnut v Jihlavě, kde to měl být rytíř bránící Jihlavu. :-) Z toho plyne, že všechno se použije. Ale proč sochař z Prahy po změně zadání (účelu, smyslu) nezvládl na štít držený jezdcem přidat moravskou orlici, je věc jeho svědomí, a to je jen jeho. Mělo to být ale tak, že on to tehdy brněnským politikům nabízel, a ti se nedohodli, což je třeba i dobře. Takže to nebylo jen na něm.
Zeměpis České republiky: země Čechy, Morava a Slezsko, zeměpisná jména a doplněk názvu