K 1. lednu 2000 bylo v České republice 13 078 katastrálních území a 13 196 územně technických jednotek, z toho 87 netvořilo celé katastrální území.
Typickým příkladem použití ÚTJ jsou katastrální území hlavního města Prahy a několika dalších statutárních měst, kde některá katastrální území jsou rozdělena do více samosprávných městských obvodů nebo městských částí. Například pražské katastrální území Vinohrady je rozděleno do samosprávných městských částí Praha 2, Praha 3, Praha 10, Praha 1 a Praha 4, a proto územní průniky katastrálního území s jednotlivými městskými částmi jsou definovány jako územně‑technické jednotky. V Praze se správní členění od katastrálního začalo rozrůzňovat v roce 1947 a zejména v centrální části Prahy se zásadně rozešly v roce 1949 a znovu v roce 1960. Ve statutárních městech a hlavním městě Praze je proto celkem o 50 ÚTJ více než k. ú. (navíc je 30 ÚTJ v Praze, 2 v Plzni, 6 v Ústí nad Labem, 3 v Pardubicích, 16 v Brně, 2 v Havířově, 2 v Opavě, 4 v Ostravě).
V dalších několika případech rozpor mezi ÚTJ a k. ú. přetrvával katastrálním nedořešením změny území obcí: Strýčice, Obora u Radobytec, Třešně, Jesenice a Jerusalem patřily k jiné obci než zbytek katastrálního území, do kterého patřily. Toto řešení je považováno za provizorní, do doby definitivního rozdělení katastrálního území.
Ve vojenských újezdech se katastr nemovitostí dosud (r. 2000) nevede, některá jejich katastrální území jsou také rozdělena na více ÚTJ. Vojenský újezd Doupov je rozdělen na pět katastrálních území, ale na 70 územně technických jednotek s názvy a vymezením podle bývalého katastru nemovitostí.
Metodika RSO zmiňuje obecně možnost zavedení ÚTJ pro „výjimečné případy dalších (druhých) polygonů katastrálních území, které mají přechodnou platnost“. Komentář k produktům RSO zmiňuje rovněž použití ÚTJ v místech přesahu jednotlivých budov na území jiné obce.