Vesnice v České republice – v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Vesnice může být definována:

  • urbanisticky – Sídlo, které je tvořeno typickou nízkopodlažní zástavbou s převážně rodinnými domy, s málo vyvinutou uliční sítí, dominantním prostorem návsi (fungující jako společenské a kulturní centrum) a vysokým podílem zeleně.

  • architektonicky – Sídlo s převažující nízkopodlažní zástavbou v rodinných domech postrádající přízemí určené pro obchodní činnost či služby. Venkovský dům je tvořen i rozsáhlejším zázemím sloužícím dříve pro hospodářskou činnost (zemědělská prvovýroba), dnes obvykle pro zajištění chodu domu. Dvůr a zahrada jsou vymezené a plní oddělené funkce.

  • sociálně – Sídlo, kde jsou mezi jednotlivými obyvateli úzké sociálními kontakty, existuje zde dlouhodobá přirozená sociální kontrola a spoluúčast.

  • ekonomicky – Sídlo, kde převažuje zemědělství a primární výroba potravin, případně sídlo, kde významná část obyvatelstva vyjíždí do zaměstnání mimo sídlo.

  • historicky – Sídlo, které v minulosti nezískalo městská práva.

Vesnická (venkovská) obec bývá definována:

  • administrativně – obec, kterou stát neurčil jako městečko, městys nebo město.

  • statisticky – obec, která má počet obyvatel pod stanovenou hranicí (v České republice se tradičně používala hranice 2000 obyvatel, nověji převažuje hranice 3000 obyvatel, která je zákonnou podmínkou pro jmenování obce městem. Možným kritériem je též hustota zalidnění, a to buď zastavěného, nebo celého území obce.

V České republice má většina významnějších vesnic (zejména ty, které jsou nebo historicky byly samostatnými obcemi) vlastní katastrální území (zahrnující intravilán i extravilán), území obce přitom může být tvořeno jedním nebo více katastrálními územími. Přehled všech existujících obcí v České republice udává článek Seznam obcí v České republice.