Členství v systému Organizace spojených národů rozděluje 208 států do pěti kategorii:
193 členských států OSN,
2 pozorovatelské státy OSN,
2 členské státy specializovaných organizací OSN, jejichž území je dle OSN součástí jiného státu, avšak jejich nezávislost je v souladu s mezinárodním právem,
10 států bez mezinárodního uznání, jejichž území je dle OSN součástí jiného státu,
1 stát bez mezinárodního uznání, jehož území je dle OSN nesamosprávné.
Ve světě jsou útvary, které nejsou přímými členy OSN, ale splňují kritéria Montevidejské konvence. V první řadě jde o Vatikán a Palestinu, které mají status stálého pozorovatele OSN, a Západní Saharu, kterou OSN považuje za nesamosprávné území (neuznává její vládu, ale ani nároky jiných států na její území). Dále jsou zahrnuty Kosovo a Tchaj-wan, které nejsou členy OSN, ale jejich nezávislost je z hlediska mezinárodního práva považována za legitimní, což umožňuje jejich členství v některých specializovaných organizacích OSN. Abcházie, Doněcká lidová republika, Jižní Osetie, Luhanská lidová republika a Severní Kypr jsou separatistické útvary, jejichž územní nároky jsou de iure součástí jiných států, přesto jsou však uznávány vždy alespoň jednou členskou zemí OSN. Zbylé útvary jsou uznány pouze jinými samozvanými státy (Arcach a Podněstří) či vůbec (Somaliland).
Česká republika z níže uvedených států uznává pouze Palestinu, Vatikán a Kosovo. S Tchaj-wanem však navazuje určité diplomatické vztahy a Tchaj-wan má rovněž na území České republiky svoje zastoupení. Co se týče Západní Sahary, Česká republika považuje její území za nesamosprávné stejně jako OSN.
Podle deklarativní teorie svrchovanosti, která byla kodifikována Montevidejskou konvencí, je stát osobou mezinárodního práva pokud má a) trvalé obyvatelstvo; b) vymezené území; c) vládu; a d) schopnost vstupovat do vztahů pokud tyto vlastnosti nebyly získány silou, spočívající v pohrůžkou zbraní diplomatickému zastoupení nebo jinému účinnému donucovacímu opatření.
Je debata o tom, zda by stupeň mezinárodního uznání měl být zařazen jako hledisko státnosti. Deklarativní teorie státnosti tvrdí, že státnost je objektivní uznání státu ostatními zeměmi je irelevantní. Na druhé straně spektra stojí konstitutivní teorie státnosti definuje stát jako osobu mezinárodního práva pouze pokud je uznávána jinou svrchovanou zemí. V seznamu jsou zařazeny tyto země: a) považuje se za svrchovanou (na základě deklarativní teorie, nebo jinak) a často splňuji požadavky deklarativní teorie státnosti, nebo b) jsou uznávaný jako svrchovaná země nejméně jedním členským státem OSN.
V některých případech jsou různé názory na výklad prvního bodu, a to, zda je daná entita splňuje, je sporné.
Na základě předchozích hledisek seznam zahrnuje 206 entit:
203 států je uznáno alespoň jednou členskou zemí OSN.
Dva státy naplňující podmínky deklarativní teorie státnosti jsou uznávány pouze nečlenskými zeměmi OSN: Republika Arcach, Podněstří.
Jeden stát naplňující podmínky deklarativní teorie státnosti není uznán žádným jiným státem: Somaliland.