V roce 1990 byly místní národní výbory a městské národní výbory přeměněny v obecní úřady a městské úřady, přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost, která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy.
Pro výkon státní
správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní
úřad je obecním orgánem. Česká republika se 1. ledna 1993 stala
samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv
nemělo.
Z hlediska všeobecné státní správy se kraje
dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy
též zvané „malé okresy“ nebo „obce III. typu“). Takovými
obcemi se stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim
však řada dalších měst.
Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (tzv. „obce II. typu“), které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce.
Ještě menší bývají některé správní obvody matrik.
Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce.