Ústava Československé republiky z roku 1948 (č. 150/1948 Sb.) zavedla namísto zemského zřízení krajské, což bylo realizováno k 24. prosinci 1948 zákonem o krajském zřízení (č. 280/1948 Sb.) V době příprav připojil generální tajemník KSČ Rudolf Slánský k návrhům tyto věty: „Rozbijeme ty mamutí úřady, jakými byly zemské národní výbory, které nešly kontrolovat. Úřady v krajích a okresech budou nyní více pod kontrolou lidových zástupců.“ Kraje byly nově vytvořeny 24. prosince 1948 zákonem č. 280/1948 Sb., jímž byly dosavadní Česká a Moravskoslezská země zrušeny jako správní celky k 31. prosinci 1948 (o Slovenské se zákon nezmiňuje) a jejich území rozděleno mezi nově koncipované kraje. Na území dnešní České republiky tak vzniklo 13 krajů (+ hlavní město Praha s postavením kraje).
Průlomem tohoto členění bylo opuštění historické česko-moravské hranice, které se nové kraje a okresy držely jen místy a spíše bezděčně. Zcela tuto hranici ignoroval zejména kraj Jihlavský.
V kontrastu s tím, nedotknutelnost hranice moravsko-slovenské byla dána zákonem, který zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb. pak ještě s účinností od 1. února na základě zákonného zmocnění upravilo počet a názvy okresů v českých zemích.
Jednalo se o tyto kraje:
• Pražský (26 okresů)
• Českobudějovický (15)
• Plzeňský (13)
• Karlovarský (9)
• Ústecký (13)
• Liberecký (11)
• Hradecký (14)
• Pardubický (12)
• Jihlavský (13)
• Brněnský (18)
• Olomoucký (12)
• Gottwaldovský (11)
• Ostravský (11)
V čele každého kraje stál krajský národní výbor (KNV).
„V hranicích krajů, nových celcích územně administrativní organisace státu, a částečně i prostřednictvím jejich Národních výborů se uskutečňuje řízení hospodářství a socialistická výstavba. Když byly jednotky první kategorie - kraje, uváděny v život, uplatnily se při jejich vzniku ekonomické principy, avšak nikoliv výhradně. Někde byly v rozporu s požadavkem, aby územní jednotky byly přibližně stejně veliké a mimo to v některých případech převažovaly ohledy politické. Tak se v našich krajích a nových okresech podle sovětského vzoru spojila ekonomika a politika.“
„Decentralizace lidové správy měla značný význam politický a ekonomický v zájmu vyrovnávání rozdílů mezi jednotlivými oblastmi, při socializaci zemědělské výroby apod.“
Administrativní jednotky z let 1948 (kraje) a 1949 (okresy) byly dle sociálního geografa Martina Hampla optimální sociálněgeografické regiony jak na úrovni krajů, tak na úrovni okresů.