Slezsko se dělilo na knížectví.
Po uzavření Vratislavského míru v roce 1742 většinu Slezska získalo Prusko a zemím Koruny české zůstal pouze jeho jihovýchodní okraj (Vévodství Horní a Dolní Slezsko).
Pod vládou Habsburků zbylo Těšínské knížectví (léno Františka Štěpána Lotrinského), část Krnovského a Nisského knížectví, část Opavského knížectví, drobnější stavovská panství Albrechtice, Bílsko, Bohumín, Bruntál, Frýdek, Fryštát, Německá Lutyně, Ráj, Petrovice, Rychvald a město Opava.
Zbytkové tzv. Rakouské Slezsko bylo rozděleno na čtyři knížectví:
Krnovské knížectví
Niské knížectví
Opavské knížectví
Těšínské knížectví
V roce 1783 bylo v Rakouském Slezsku zavedeno krajské zřízení.
Opavský kraj (Slezsko : kraj : 1783–1849)
Těšínský kraj (Slezsko : kraj : 1783–1849)
Císařským rozhodnutím z 26. června 1849 bylo tzv. Rakouské Slezsko (včetně moravských enkláv ve Slezsku) k 1. lednu 1850 od Moravy opět odděleno a stalo se jednou z korunních zemí, Vévodstvím Horní a Dolní Slezsko s hlavním městem Opavou.