Po listopadu 1989 žádaly o obnovení samosprávného orgánu jak mnohé obce, které formálně nikdy nezanikly, ale jen v nich byl zrušen MNV, tak i mnohé části, které byly v předchozích desetiletích sloučeny. V první vlně o obnovení obcí rozhodovaly okresní národní výbory, o názvech obnovených obcí rozhodovaly rady krajských národních výborů.
Zákonem České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), byla ke dni voleb obnovena právní subjektivita obcí a byla rozlišena samostatná a přenesená působnost obcí. Obcemi jsou podle tohoto zákona územní celky, které byly obcemi ke dni nabytí jeho účinnosti, a obce nově vzniklé podle tohoto zákona; o zřízení obcí rozhodovalo na návrh obce ministerstvo vnitra. Práva a povinnosti místních a městských národních výborů přešly ke dni nabytí účinnosti zákona na obce, v nichž měly tyto národní výbory sídlo. Obcemi přidruženými pod společný MNV se sídlem v jiné obci se zákon č. 367/1990 Sb. speciálně nezabývá a nezmiňuje je. Původní verze zákona č 367/1990 Sb. také nestanovovala žádný minimální limit počtu obyvatel pro vznik nové obce. Zákon č. 152/1994 Sb. „o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů“, pak ve čtvrté části, v § 63, stanovil limit 300 obyvatel.
Další změny přinesl nový zákon o obcích, č. 128/2000 Sb. (účinný od 12. listopadu 2000), který kromě jiného zvýšil minimální limit počtu obyvatel nové obce na 1000. Zatímco zákon z roku 1990 definoval obec jako územní celek, zákon z roku 2000 jako územní samosprávné společenství občanů, tvořící územní celek. Postavení Prahy jako obce je upraveno samostatným zákonem.