Do poloviny 19. století nebylo místopisné názvosloví úředně kodifikováno ani ustáleno. V nejstarších katastrech (berní ruly ze 17. století, tereziánský a josefínský katastr z 18. století) nejsou přesné a ustálené názvy míst.
Zoficializována byla jména až zavedením obecního zřízení v roce 1850, kdy právo obce na jméno bylo jedním z práv, které obcím přiznávala praxe rakouského ministerstva vnitra. Za nejstarší všeobecnou oficiální úpravu místních jmen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou považována nařízení z roku 1854, která na základě obecního zákona stanovila politickou a soudní organizaci korunních zemí a byla zveřejněná jak v říšském zákoníku, tak v zemských věstnících. Tato nařízení byla považována za pramen pro posuzování autenticity místních jmen obcí. Z nich vycházelo i nařízení zemské organizační komise s názvem Zevrubný popis rozdělení země království Českého, vydaný č. 60 z 9. prosince 1854 odd. II. Věstníku vlády zemské pro království české. Vycházel z Palackého „Popisu království českého“ z roku 1848 a přidržel se mnoha v něm uvedených českých pojmenování. Na Moravě vyšel ve Věstníku vlády zemské v odd. II jako vyhláška č. 33 z 12. června 1854 tabelární přehled místních a katastrálních obcí dle okresů, avšak podoba některých názvů se lišila od podoby v zemském organizačním nařízení z téhož roku. Místodržitelství a statistický úřad vydávaly opakovaně též různá repertoria, seznamy míst či lexikony obcí, ale v nich uváděné názvy nebyly považovány za autentické.
Změna názvu obce byla povolována jen na žádost obce podložené usnesením obecního zastupitelstva, a rozhodovat o žádosti bylo oprávněno rakouské ministerstvo vnitra ve srozumění s ministerstvy spravedlnosti a financí po slyšení zemského výboru, vrchního zemského soudu a zemského finančního ředitelství. Obec nesla náklady na změny v pozemkových knihách, katastru daní a zveřejnění v úředních listech (zemských věstnících, resp. Pražských novinách). Změny názvu proti vůli obce nebyly prováděny.
Do roku 1918 byly názvy stanoveny dvojjazyčně, česky i německy. Po roce 1918 vznikl tlak na revizi názvosloví měst, obcí a osad. Zpočátku byl úřední postup příliš zdlouhavý, proto byla 7. listopadu 1919 zřízena při ministerstvu vnitra Stálá komise pro stanovení úředních názvů v republice Československé, v niž byly zastoupeny všechny zainteresované instance, tj. zpočátku 23 členů. Dbala na hlediska správní, historická, filologická i národní. Ministerstvo zásadně nepostupovalo proti vůli obcí. Ministerská komise využívala také výsledky práce Místopisné komise České akademie věd, která působila od roku 1912, kdy uspořádala mezi obcemi dotazníkovou akci, jejíž výsledek později předala ministerstvu vnitra. V roce 1919 také okresní politické správy zhotovovaly seznamy míst pro sčítání lidu 15. února 1921.
Právní základ pro revizi místopisného názvosloví položil zákon č. 266/1920 Sb. z 14. dubna 1920, o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů, který byl historicky první legislativní úpravou názvů obcí. Podle § 1 tohoto zákona úřední jméno města, obce, osady či části osady stanovoval ministr vnitra. Nařízení vlády č. 324/1921 Sb. mimo jiné stanovilo, jakou podobu mají mít nové místní tabulky s názvy. Na základě zákona č. 266/1920 Sb. a na základě výsledků sčítání lidu vydaly ministerstvo vnitra a státní úřad statistický Statistický lexikon obcí v Čechách a Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku jako úřední seznamy míst (názvů obcí, osad a částí osad) stanovené výnosem ministra vnitra Jana Malypetra ze dne 23. června 1923, čís. 43 354 pro Čechy a ze dne 17. listopadu 1924, čís. 75 000 pro Moravu a Slezsko.
V souvislosti s reformou územního členění a státní správy v roce 1960 byly obce, které měly názvy duplicitní v rámci okresu, vyzvány, si určily nový název s použitím přídomku. Pokud se však shodovaly názvy osad v různých obcích nebo název obce a osady, rozlišení názvu nebylo vyžadováno. Podle § 17 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, vydalo ministerstvo vnitra v roce 1960 Seznam obcí Československé socialistické republiky 1960 podle stavu ke dni 1. července 1960, v němž byly zveřejněny úřední názvy obcí a osad.
Od 60. let až do počátku 90. let 20. století jména obcí a jejích místních částí podle vyhlášky č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování domů, po schválení plenárními zasedáními místních a okresních orgánů stanovovala rada krajského národního výboru, změny byly vyhlašovány ministerstvem vnitra v Ústředním věstníku ČSR a ČR. Na základě § 27 zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, přešlo rozhodování o změnách jmen na okresní úřady.