Typy obcí

Menší obce tvořené zpravidla jednou nebo několika vesnicemi a přilehlým územím se nazývají prostě obcemi.

Z hlediska státní správy se obce, které jsou pověřené širší působností státní správy, označují jako obec s pověřeným obecním úřadem (neoficiálně též obec II. stupně, často jde o města), obce s ještě větším rozsahem působnosti obec s rozšířenou působností (někdy se neoficiálně označuje jako obec III. stupně nebo jako malý okres, ve všech případech jde o města).

Historický titul městys (městec, městečko) souvisel původně s právem pořádat týdenní a dobytčí trhy. Kolem roku 1950 se přestal používat, od roku 2006 byl obnoven.

Město je zvláštní titul některých, zpravidla větších a významnějších obcí. Mnohá města mají tento titul nepřetržitě již z dob monarchie. Obce, které o status města přišly v době socialismu, mají nárok na jeho vrácení, pokud nárok doloží a o vrácení požádají, přičemž lhůta pro žádost není stanovena a neplatí ani další omezující podmínky, například počet obyvatel (město Výsluní má necelých 400 obyvatel). Nově může být udělen za stanovených podmínek (například počet obyvatel alespoň 3000) předsedou Poslanecké sněmovny. v České republice je k roku 2013 celkem 602 měst. Město může sestávat z více původních měst nebo může zahrnovat i okolní vesnice, které nejsou samostatnými obcemi.

Statutární město je město, jemuž tento status přiznává zákon. Takové město může vlastní vyhláškou zvanou statut města zřídit městské části nebo městské obvody a přenést na ně části svých kompetencí. Občas se i jejich městské části a obvody označují chybně jako obce, přestože jimi nejsou. v České republice je 27 statutárních měst, ovšem jen část z nich využívá specifických práv z toho vyplývajících.

Krajské město je město, které je podle zákona sídlem kraje. Vzhledem k tomu, že v České republice souběžně existují dva druhy krajského členění (územní a samosprávné), existují i dva typy krajských měst, přičemž část těchto měst je krajským městem v obou významech. Obdobně okresní město bývalo podle zákona sídlem okresu, třebaže okres není korporací, ale pouze územím. Krajské město nebo okresní město mohou ležet i mimo území svého kraje či okresu, například Praha je krajským městem pro sousedící Středočeský kraj a Praha, Plzeň či Brno byly okresními městy též pro sousedící okresy.

Hlavní město je status přiznaný zvláštním zákonem pouze Praze. De facto je Praha svého druhu statutárním městem. Praha je obcí, ale nevztahuje se na ni obecný zákon o obcích a zároveň má i postavení kraje. V minulosti v určitém období neměla Praha status ani obce ani kraje, ale byla zvláštní územní a správní jednotkou, přičemž některé okrajové části Prahy, připojené v letech 1968–1974, byly i po připojení k Praze označovány jako obce. Nyní jsou městskými částmi.