Náklady na označení ulic a jeho údržbu nese obec v samostatné působnosti. Vlastníci nemovitostí jsou ze zákona povinni bezplatně strpět umístění označení na své nemovitosti a nesmějí označení zakrýt ani v blízkosti tabulky umisťovat jiné nápisy (§ 30 zákona o obcích).
Podle vyhlášky č. 326/2000 Sb. se tabulka s názvem ulice v obci umístí vždy na začátku a na konci každé ulice a před a za křižovatkou s jinou ulicí. V málokteré obci je tento požadavek důsledně uplatňován. V předchozí vyhlášce č. 97/1961 Sb. takto náročný požadavek specifikován nebyl.
Podle § 29 zákona o obcích se název obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství uvádějí vždy v českém jazyce; v obci, kde se podle posledního sčítání lidu hlásilo k nějaké národnostní menšině alespoň 10 % jejích občanů, se názvy uvádějí též v jazyce národnostní menšiny, pokud o to její zástupci požádají prostřednictvím výboru zastupitelstva pro národnostní menšiny a pokud tento výbor svým usnesením návrh doporučí. Zákon o hlavním městě Praze se jazykovou otázkou názvů nezabývá.
Uvádění dalších údajů na tabulích s názvy ulic, například názvu obce, čtvrti, katastrálního území, městského obvodu nebo městské části, není ve vyhlášce č. 326/2000 Sb. požadováno a je tedy záležitostí vlastního rozhodnutí umisťovatele (zpravidla obce), případně tím může být realizována povinnost vyplývající z jiných právních předpisů.
V Praze se nejprve od 27. října 1787 označovaly názvy ulic černými nápisy na nárožních domech. Na základě aktu Sboru obecních starších z 8. října 1868 se názvy pražských ulic označovaly na plechových tabulkách, které měly v každé pražské čtvrti jinou barvu a byly německo‑české. Pražská vyhláška z 20. dubna 1894 stanovila nahrazení dvojjazyčných tabulí českými s bílým nápisem v červeném pozadí a s bílým nebo modrým ozdobným orámováním. Podobné tabule jsou v Praze dodnes. V jiných obcích je však rozšířené i značení v jiných barevných kombinacích, například bílým písmem na modrém podkladě, černým nebo modrým písmem na bílém podkladě i jinak.
Smaltované tabule s názvy ulic se v Praze používají od konce 19. století. Tabule si i přes drobné změny dosud zachovaly unikátní rukodělný vzhled. Jednotlivá písmena byla tvořena z ručně kreslených šablon. Nověji jsou tabule vytvářeny z počítačového písma (nejčastěji písma Helvetica z roku 1957), které je na tabulích často deformováno. V některých čtvrtích (jako příklad uvedeny Čakovice) jsou umisťovány nekvalitní plastové imitace. Podle „Řádu pro jednotné označování veřejných prostranství a číslování domů“, vydaného ve Sbírce nařízení, vyhlášek a instrukcí ÚNV hl. m. Prahy ze dne 3. ledna 1960, ročník 1960, částka 1 byly uliční tabule s názvem veřejného prostranství plechové, červeně smaltované a s modrou obrubou, obdélníkového tvaru o délce 80 cm a výšce 40 cm. Název byl uveden bílými písmeny vysokými 9 cm, označení katastrálního území a městského obvodu pak písmeny vysokými 5 cm. Tento řád byl zrušen usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 09/18 ze dne 24. června 1999 a od té doby nestanoví vzhled ani podrobnosti k požadavkům na umístění tabulí a tabulek žádný závazný předpis hlavního města. Pro hlavní město Prahu a majitele pražských nemovitostí dodávají tabule a tabulky tři smaltovny. Na objednávku města dodávají tabule smaltovna Gaen v Praze‑Hlubočepích a smaltovna SMALT v Želechovicích. Smaltovna Český Brod dodává tabule pouze soukromým zákazníkům.
V návaznosti na jednání Expertní skupiny primátora pro vizuální podobu města Rada hlavního města Prahy usnesením č. 1267 z 28. 8. 2012 schválila jednotný vzhled uličních tabulí podle manuálu, který vytvořili studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Filip Kraus, Jan Kříbek, Jan Novák a Vojtěch Říha pod vedením Mgr. Filipa Blažka. Manuál respektuje tradiční barevné, grafické, rozměrové i obsahové provedení (tedy např. že i nadále se na tabuli uvádí název čtvrtě a jednoho z deseti městských obvodů, ale nikoliv název městské části ani správního obvodu), ale definuje nový styl písma (písmo „SMALT“) a stanoví jeho proporce (základní výška písma 90 a 47 mm, vzory znaků ve 4 šířkových variantách – 1000, 700, 400 a 100, prostrkání, umístění řádků, maximální šířka textu atd.) a barvy (červená RAL 3000, bílá RAL 9003). Manuál obsahuje i doporučení týkající se podoby tabulek s domovními čísly. Usnesení rady ukládá magistrátnímu odboru ZIO prověřit možnosti implementace rozšířené verze projektu zahrnující méně standardní případy a možnosti právní ochrany vzhledu tabulí například formou průmyslového vzoru. Odboru ZIO bylo usnesením uloženo zpracovat návrh jednotného rozmístění uličních tabulí a II. fázi záměru kompletního manuálu pro jejich tvorbu a umisťování. Kompletní manuál pro druhou fázi by měl řešit i méně standardní situace, specifika některých městských částí apod. a mohl by zahrnout i označování památek, škol, objektů ve vlastnictví města atd.
Od 31. ledna 2001 jsou vyhláškou č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla silničního provozu, zavedeny informativní dopravní značky „Označení názvu ulice“ (IS 22a až IS 22f). V některých obcích jsou využívány jako základní způsob vyznačování názvů ulic. V Praze jsou používány jen jako doplňkový navigační systém k dosavadním smaltovaným tabulím umístěným převážně na budovách či plotech.