Území České republiky se dříve dělilo
na sedm krajů podle zákona o územním členění státu v
novelizovaném znění. Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými
kraji v roce 1960, ještě před federalizací Československa. Z
hlediska zákona tyto kraje existovaly do roku 2020 (?), v praxi však
byly zastíněny existencí nových, samosprávných krajů. Osmou,
samostatnou územní jednotkou, která je z některých hledisek
postavena na roveň krajům, je hlavní město Praha.
Kraje
se dále dělí na okresy, dohromady je v České republice 76 okresů
(poslední z nich – okres Jeseník – vznikl až 1. ledna 1996).
Dnes je území krajů definováno výčtem okresů.
Původní
krajské národní výbory (KNV), podobně jako národní výbory
obcí a národní výbory okresů, nebyly samosprávné v dnešním smyslu, protože
samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny
od výkonu státní správy, měly však své volené orgány (plénum
a radu), jejichž pravomoci byly stanoveny.
KNV byly zrušeny v roce
1990, kraje jako územní článek existují dále, ale nemají žádný
volený sbor ani obecný správní úřad; jejich obvodům pouze
odpovídají obvody působnosti krajských soudů, státních
zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy.
Od
1. ledna 2000 bylo ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. zřízeno 14
vyšších územních samosprávných celků, jejichž názvy
obsahovaly slovo kraj. Současně byly novelizací Ústavy tyto nové
celky nazvány kraji, přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje
z roku 1960.
Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.
Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují
hranice historických Českých zemí. Území Jihočeského kraje,
Jihomoravského kraje, Pardubického kraje a kraje Vysočina se
nachází jak v Čechách, tak na Moravě a území Olomouckého
kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě, tak v
Českém Slezsku.
Okresy
Obce a jejich správní obvody
NUTS
Euroregiony