Převážná část území náleží ke
geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským
vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast
Západních Karpat na východě území na Moravě a ve Slezsku je mladší a byla vyzdvižena
alpínským vrásněním v období třetihor.
Z
geomorfologického hlediska leží Česká republika na rozhraní
dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje Česká
vysočina, mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin
(Šumava, Český les, Krušné hory, Děčínská vrchovina,
Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník,
Jeseníky, Českomoravská vrchovina).
Do východní části České republiky, na Moravu a do Slezska zasahují Západní Karpaty (Moravskoslezské Beskydy, Bílé Karpaty, Javorníky).
Z celkové plochy České republiky leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m.
Nejvyšším českým
vrcholem je hora Sněžka s 1603 m n. m., nejnižším pak Labe na
odtoku ze země u Hřenska se 115 m n. m. Hranická propast je
nejhlubší zatopenou jeskyní na světě. Nejrozsáhlejším
krasovým územím je Moravský kras.
Z vyvřelých hornin
v ČR převládají žula, čedič a znělec.
Z usazených hornin převládají pískovec, vápenec a břidlice.
Z přeměněných hornin převládají rula, svor a fylit.
Půdní
pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším
typem půd v České republice jsou hnědé půdy. V nížinách se
nachází úrodné černozemě.
Z hlediska členění
krajiny jsou na území ČR zastoupeny čtyři biogeografické
podprovincie: Celé území Čech zaujímá hercynská podprovincie,
na Moravě a ve Slezsku pak lze identifikovat polonskou podprovincii,
západokarpatskou podprovincii a severopanonskou podprovincii.
V podobné typologii ekoregionů, již užívá Světový fond na ochranu přírody, tvoří území Čech převážně středoevropský smíšený les.
Na Moravě a ve Slezsku se nacházejí malé enklávy panonského smíšeného lesa, západoevropského listnatého lesa a karpatského jehličnatého lesa.
