Českým, moravským a slezským územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního, Baltského a Černého moře.
Hlavními říčními osami jsou v Čechách Labe (370 km) a Vltava (433 km).
Na Moravě jsou hlavními říčními osami řeka Morava (246 km) a Dyje (306 km).
Ve Slezsku jsou hlavními říčními osami Odra (135 km) a Opava (131 km).
Dlouhý tok mají na území
ČR též Ohře (246 km), Sázava (225 km), Jihlava (180 km), Svratka
(168 km), Jizera (167 km), Lužnice (157 km), Berounka (139 km) a
Otava (111 km). Největším přírodním jezerem České republiky
je Černé jezero na Šumavě.
Podnebí je v České
republice mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým
typem. Typické je střídání čtyř ročních období. Je
charakterizováno převládajícím západním prouděním a
intenzivní cyklonální činností.
Přímořský vliv se projevuje
hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již přibývá
kontinentálních podnebných vlivů. Největší vliv na podnebí v
České republice však má nadmořská výška a reliéf.
Typické
jsou hojné srážky a přechody frontálních systémů - ročně
jich v průměru přes území České republiky projde 140.
Nejvíce srážek spadne v červnu nebo červenci.
Nejméně srážek spadne v lednu nebo únoru.
Nejsrážkovějším místem v ČR jsou Jizerské hory v Čechách (zejména oblast Bílého Potoka).
Nejsušším místem jsou Libědice v Čechách, v okrese
Chomutov, ležící ve srážkovém stínu Krušných hor.
Průměrná
roční teplota se pohybuje mezi 5,5 °C až 9 °C.
Nejchladnějším měsícem roku je měsíc leden. Nejteplejším je měsíc červenec. V dlouhodobém průměru je dělí 20 °C.
Tropických dnů je zaznamenáváno průměrně 12 ročně. Tropické noci jsou velmi vzácné.
Arktické dny bývají 1 až 2 ročně.
Nejteplejšími místy jsou oblasti Dyjsko‑svrateckého a Dolnomoravského úvalu (Morava) a pak velká města, zejména Praha, kde teplotu zvyšuje hustá zástavba.
Nejstudenějším místem je vrchol Sněžky (Čechy).
Největrnějším místem České republiky je vrchol Milešovky (Čechy). Zároveň jde o místo s největším počtem bouří v roce.
