Český lev v červeném poli, v dnešním malém státním znaku
České republiky, se poprvé objevil ve 13. století.
Prvním
doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky
byla v druhé polovině 9. století Velká Morava. Jí
předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše.
Když
Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných
maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do
Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali
středověký přemyslovský stát, též nazývaný český
stát. Od přelomu 10. a 11. století tvořil součást Svaté říše
římské.
Od roku 1526 byly české země postupně
začleňovány do Habsburské monarchie, jejíž vládci
využili vítězství na Bílé hoře (1620) k výraznému omezení
dřívější samostatnosti jednotlivých zemí.
Korunními
zeměmi Habsburků, po roce 1749 navzájem de facto zcela
nespojitými, zůstaly České království, Markrabství
moravské a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do
konce 1. světové války v roce 1918.
Od roku 1804 byly
tyto země součástí Rakouského císařství (Rakouska) a
poté od roku 1867 Rakousko-Uherska.
Na něm byla
politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve
spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků
vytvořena Ćeskoslovenská republika (Československo) jako
národní stát Československého národa; od roku 1969 oficiálně
národů českého a slovenského.
ČSR krátce po svém
vzniku odebrala svým zemím jejich zemské svobody, které, s
výjimkou Slovenska, měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních
zemských zákonů, ústavy, zemských sněmů a dalších. Součástí
ČSR, s výjimkou období tzv. Protektorátu Čechy a
Morava, a po roce 1945 opět ČSR, od roku 1960 jako ČSSR
a od 1990 jako ČSFR poté české země byly až do roku
1992, kdy bylo Československo (ČSFR) jako stát rozděleno.
Česká republika se však k tradici československé státnosti,
stejně jako k tradici státnosti zemí Koruny české, hlásí v
preambuli své ústavy.
Česká socialistická
republika byla formálně zřízena k 1. lednu 1969 v rámci
federalizace Československé socialistické republiky.
Převratné
politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu
federace (Česká a Slovenská Federativní Republika) a v
jejím rámci i České socialistické republiky (od března
1990 Česká republika, poté, co Ústavní zákon vypustil
slovo „socialistická“), ale především stále větší
státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů.
Zánik
Československa proběhl bez referenda. K 1. lednu 1993 federace
zanikla dvoustrannou politickou dohodou. Suverénními nástupnickými
státy se staly Slovenská republika a Česká republika.
Současně nabyla účinnosti její první novodobá ústava, tedy
Ústava České republiky.
