Reforma prakticky vůbec nezohledňovala dosavadní tradiční členění a ani mnohá dosavadní krajská střediska. Nové kraje byly od 1. ledna 1850 navrženy tak, že:
• v Čechách bylo vytvořeno 7 krajů se 79 okresními hejtmanstvími (Praha nebyla součástí žádného kraje). Šlo o kraje Budějovický, Českolipský, Chebský, Jičínský, Pardubický, Plzeňský, Pražský;
• na Moravě vznikly kraje 2 (Brněnský a Olomoucký) s 25 okresními hejtmanstvími;
• Rakouské Slezsko tvořilo jediný kraj se 7 okresními hejtmanstvími.
Celé české země se tak měly dělit pouze na 10 krajů (namísto dosavadních 24):
Budějovický kraj (střediska České Budějovice, Tábor)
Českolipský kraj (Česká Lípa, Liberec)
Chebský kraj (Cheb, Most)
Jičínský kraj (Jičín, Hradec Králové)
Pardubický kraj (Kutná Hora, Vysoké Mýto)
Plzeňský kraj (Plzeň, Písek)
Pražský kraj (Praha)
Brněnský kraj (Brno)
Olomoucký kraj (Olomouc)
Rakouské Slezsko (Opava)
Kraj měla spravovat krajská vláda v čele s krajským prezidentem. V této podobě však členění nakonec nebylo realizováno, reforma padla pod stůl s nástupem Bachova absolutismu.