Podle ústavy nově vzniklé Československé republiky již země (v České republice země Česká, země Moravská, země Slezská) neměly žádnou autonomii, ani zemský sněm či jiný zákonodárný orgán. Tatáž ústava také navrhla nové administrativní členění státu na menší župy, které by zcela nahradily stávající členění na země. Členění na župy pak určil zákon č. 126/1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, ze dne 29. února 1920. Župy rušily hranici slezsko-moravskou, ale dodržovaly hranici moravsko-českou i (bývalou) moravsko-uherskou (nyní slovenskou). Toto členění však v českých zemích pro odpor z mnoha stran nakonec vůbec nevstoupilo v platnost, a tak všechny 3 historické země, tj. Čechy, Morava a Slezsko, nadále existovaly, přestože bez reálné autonomie.
V českých zemích bylo navrženo těchto 15 žup (v závorce jejich označení v zákoně):
• Pražská (I)
• Pardubická (II)
• Královéhradecká (III)
• Mladoboleslavská (IV)
• Českolipská (V)
• Lounská (VI)
• Karlovarská (VII)
• Plzeňská (VIII)
• Českobudějovická (IX)
• Jihlavská (X)
• Brněnská (XI)
• Olomoucká (XII)
• Uherskohradišťská (XIII)
• Moravskoostravská (XIV)
• Těšínská (XXI; Po odstoupení poloviny Těšínska Polsku byla v roce 1920 zrušena a Zaolzie bylo připojeno k Moravskoostravské župě.)
Některé župy se celkem podobaly historickým krajům, jiné nikoliv. Zejména v Čechách byly mezi župami značné rozdíly ve velikosti, což však do jisté míry odráželo odlišnou hustotu zalidnění (vyšší na severu, nižší na jihu Čech).
Toto členění ovšem nikdy nebylo uvedeno do praxe, s výjimkou využití ve volbách jako volební kraje. Historické země Československa si tak de facto zachovaly územněsprávní členění z časů Předlitavska (jen na okresy, bez krajského mezistupně), pouze s dílčími úpravami v místech odchýlení od historických hranic (Vitorazsko, Valticko, Hlučínsko). Tento stav byl oficiálně potvrzen roku 1928 formálním návratem k zemskému zřízení, kdy byl zákonem č. 125/1927 Sb., o organisaci politické správy, ze dne 14. června 1927 změněn zákon o zřízení župních a okresních úřadů z roku 1920 tak, že byly především zavedeny čtyři zemské správní obvody se zemskými úřady:
• země Česká (Praha)
• země Moravskoslezská (Brno)
• země Slovenská (Bratislava)
• země Podkarpatoruská (Užhorod)
Jedinou výraznější administrativní změnou proběhlou v českých zemích za první republiky tak bylo sloučení země Moravské a Slezské do jediné země Moravskoslezské.
Župy v Československu byly regionální jednotky územní správy a samosprávy, existující v prvorepublikovém Československu ve dvou verzích mezi lety 1918 a 1928. Původně šlo o dočasně přejaté uherské župy na území Slovenska (do roku 1922) a Podkarpatské Rusi (do 1928). V roce 1920 byl přijat zákon o novém župním uspořádání celého Československa, vyjma Prahy a Podkarpatské Rusi. Na jeho základě byly v roce 1923 zřízeny na Slovensku nové župy, v českých zemích však kvůli politickému odporu zákon nikdy nevstoupil v platnost. Župní zřízení bylo v Československu zrušeno v roce 1928 a nahrazeno zřízením zemským.