Po deklaraci nezávislosti Československa 28. října 1918 vyhlásili 29. a 30. října němečtí poslanci v pohraničí odbojné autonomní celky požadující nezávislost na Československu a připojení k Německému Rakousku. Jednalo se o tyto celky:
• Německé Čechy (Deutschböhmen) – severozápad a sever Čech, s centrem v Liberci
• Sudetsko (Sudetenland) – severovýchod Čech včetně Orlických hor, sever Moravy a západ Českého Slezska, s centrem v Opavě
• Šumavská župa (Böhmerwaldgau) – jihozápad, jih a jihovýchod Čech, s centrem ve Vimperku. Představitelé tohoto celku deklarovali spojitost s Horními Rakousy.
• Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren) – jih Moravy s centrem ve Znojmě. Představitelé tohoto celku deklarovali spojitost s Dolními Rakousy.
Československo obnovilo svou územní integritu bleskovou vojenskou akcí a během listopadu a prosince 1918 byly tyto celky prakticky bez odporu obsazeny a přestaly existovat.