Protože o většinu území Slezska přišla Marie Terezie při válkách s Pruskem v letech 1741–1746 (dnes náleží toto území vesměs Polsku), její syn, císař Josef II. v roce 1782 sloučil státní správu Moravy se Slezskem. Samospráva Rakouského Slezska (Opavska a Těšínska) ale byla v roce 1849 obnovena. Slezsko a Morava tedy byly v letech 1850–1918 zcela svébytnými korunními zeměmi.
Země moravskoslezská byl správní celek vytvořený v roce 1782 sloučením Moravy a Rakouského Slezska v jednu správní jednotku v rámci habsburské monarchie. Správní institucí Země moravskoslezské bylo Moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně. Morava a Slezsko však i nadále měly samostatné stavovské orgány.
Země moravskoslezská byla rozčleněna na osm krajů: Brněnský, Olomoucký, Znojemský, Jihlavský, Hradišťský, Přerovský, Opavský a Těšínský kraj. Správním střediskem bylo Brno. V roce 1850 byla tato země zrušena a rozdělena na korunní země Moravské markrabství a Slezsko („Vévodství Horní a Dolní Slezsko“). Ty pak byly na krátký čas (od 5. listopadu 1860 do 29. března 1861) opětovně spojeny v jeden celek.