Dne
31. prosince 2004 bylo z Kraje Vysočina vyčleněno 25 obcí, které
byly k následujícímu dni včleněny do Jihomoravského kraje. Akt
proběhl na základě dlouhodobého a vytrvalého zájmu těchto obcí
a jejich obyvatel nebýt součástí tohoto územně správního
celku a být součástí takového územně samosprávného celku,
kam přirozeně spádují (podobně přešlo současně několik obcí
z Moravskoslezského do Olomouckého kraje).
Dne 1. ledna 2005 byla z okresů kraje Vysočina převedena do okresu Brno‑venkov pod Jihomoravský kraj řada obcí západně od Tišnova (Nedvědice s částí Pernštejn; Černvír; Doubravník s částí Křížovice; Borač s částí Podolí; Pernštejnské Jestřabí s částmi Maňová, Husle a Jilmoví; Olší s částmi Litava, Klokočí a Rakové; Drahonín; Žďárec s částí Víckov; Vratislávka; Tišnovská Nová Ves; Skryje; Kaly s částí Zahrada; Dolní Loučky s částí Střemchoví; Horní Loučky; Újezd u Tišnova; Řikonín; Kuřimské Jestřabí s částí Blahoňov; Kuřimská Nová Ves s částí Prosatín; Lubné; Níhov; Rojetín; Borovník; Katov; Křižínkov) a obec Senorady západně od Oslavan.
Provedení
Vyčlenění bylo provedeno zákonem č. 387/2004 Sb. a k jeho přijetí vedly dlouhodobé, systematické projevy zastupitelstev těchto obcí završené sérií místních referend, stejně jako výroky odborníků. Jde o obce, zjednodušeně řečeno, z okresu Žďár nad Sázavou v povodí řeky Loučky a jejich přítoků (Libochůvky), jejich mezipovodí i údolí Svratky ve jmenovitém výčtu: Borač, Borovník, Černvír, Dolní Loučky, Doubravník, Drahonín, Horní Loučky, Kaly, Katov, Křižínkov, Kuřimská Nová Ves, Kuřimské Jestřabí, Lubné, Nedvědice, Níhov, Olší, Pernštejnské Jestřabí, Rojetín, Řikonín, Skryje, Tišnovská Nová Ves, Újezd u Tišnova, Vratislávka a Žďárec. Poslední obcí byly Senorady na Ivančicku, které se tehdy nacházely v okrese Třebíč.
Všechny tyto obce se souhrnnou výměrou svých katastrů 129,8 km² a počtem obyvatel 7 054 byly začleněny do okresu Brno-venkov. O stejný převod mělo zájem více obcí, ale jejich podnětům nebylo dosud vyhověno.
Historie a důvody
Zásadním důvodem bylo přirozená a bezprostřední spádovost k Tišnovu (snadná dopravní dostupnost; v případě Senorad Ivančice), dřívějšímu okresnímu městu a nyní pověřené obci, potažmo dále k Brnu a naopak svízelné prostorové a dopravní spojení s centrem Kraje Vysočina Jihlavou. Vedle objektivních determinant hrály roli i subjektivní vazby a preference, které jsou ale objektivními podmíněny. Obce mají s Tišnovem a návazně i s Brnem dobré spojení komunikacemi 2. třídy č. 385, 387, 389 (z České do Brna Svitavskou radiálou) a dále i komunikacemi 3. třídy o příznivém podélném profilu. Dále železniční spojení dvěma tratěmi (stará a nová trať ze Žďáru do Tišnova) v dosahu 2–3 stanic, návazně pak dobré a rychlé spojení do Brna (železniční linky S3 a R3 Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje). Zpravidla je to do ½ hodiny jízdy autem. Tradičně mají tyto obce a jejich obyvatelstvo těsné prostorové a společenské interakce s Tišnovem, jeho okolím a Brnem. Při procesu změny příslušnosti bylo poukazováno na umělost a nepřirozenost rozložení některých krajů. Obdobné, i když ne tak silné tendence v případě kraje Vysočina, se vyskytly i na jeho české straně.